Balkánský poloostrov vybíhá z pevniny na jihovýchodě Evropy. Na západě je omýván Jaderským a na jihovýchodě Černým mořem, na jihu Jónským, Krétským, Egejským a Marmanským mořem. Severní hranici Balkánského poloostrovu tvoří řeka Sáva a dolní tok Dunaje. Jestliže historii tvoří války, o Balkánu to platí doslova. Balkánská půda byla vždy „horká “. Balkánský poloostrov se někdy označuje za „sud střelného prachu“.

Země Balkánského poloostrova

Na Balkánském poloostrově se v současné době nacházejí státy Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Kosovo, Makedonie, Rumunsko, Řecko a evropská část Turecka.

Novodobá historie Balkánu

První velké vystoupení balkánských národů v novodobých dějinách proběhlo v sedmdesátých letech 19. století.

  • V polovině sedmdesátých let vypuklo protiturecké povstání jak v Bosně a Hercegovině, tak i na území pozdějšího Bulharska. Obě povstání byla krutě potlačena.
  • V roce 1876 se do boje proti Turecku odhodlaly dva samostatné slovanské státy – Srbsko a Černá Hora. Jejich tažení skončilo neúspěšně.
  • O rok později vstoupilo do války i Rusko.

Turecko se muselo vzdát území

Tlak ruské armády, podporované místním obyvatelstvem, Turecko nevydrželo. Mírem v San Stefanu bylo jeho panství na Balkánském poloostrově téměř zlikvidováno. Turecko muselo uznat nezávislost Rumunska, Srbska a Černé Hory. Bulharsko se mělo stát autonomním knížectvím, formálně vázaným na Turecko.

  • Rozhodující roli by si však v této velké zemi, sahající až k Egejskému moři, zajistilo Rusko, které by se tak mohlo prosadit na Balkáně jako rozhodující činitel.

Berlínský kongres

S takovým posílením ruského vlivu nemohly ostatní evropské mocnosti (včetně Německa a Rakousko-Uherska, tehdejších ruských spojenců) souhlasit. Na pozvání německého kancléře Bismarcka se proto roku 1878 v Berlíně účastnily kongresu, který měl vyřešit zásadní otázky. Rusko se ocitlo v izolaci a bylo diplomaticky poraženo.

  • Berlínský kongres rozdělil Bulharsko na dvě části a uznal úplnou nezávislost Srbska, Černé Hory a Rumunska.
  • Rusko dostalo mj. Besarábii, Rumunsko náhradou za to Dobrudžu,
  • Rakousko-Uhersko smělo okupovat Bosnu a Hercegovinu.

Ani berlínský kongres nevyřešil problémy soužití několika národů a náboženství na Balkáně, spíše je jen odsunul do budoucnosti.

Zaostalost Balkánu se stala příslovečnou

Pro balkánské národy znamenalo osvobození a získání samostatnosti velký pokrok, zejména v oblasti kulturní a ve školství, které se teprve mohlo patřičně konstituovat. Možnosti ekonomického vývoje omezovala stále velká celková zaostalost.

  • Ještě těsně před první světovou válkou bylo zhruba 90 procent obyvatelstva zaměstnáno v zemědělství.
  • Samostatné balkánské státy se nicméně snažily o urychlení hospodářského pokroku, zejména o výstavbu komunikací.
  • Teprve až na konci 19. století se značná část obyvatelstva setkávala s technickými vymoženostmi evropské civilizace – telegrafem, železnicí a podobně.
  • Na Balkáně se postupně vytvářela moderní společnost s politickými stranami či zastupitelskými sbory, rozhodování zůstávalo nicméně v rukou starých elit.

Spory o hranice států

Přestože balkánské státy vznikly v boji proti stejnému nepříteli a v mnoha směrech se nacházely na stejné úrovni, jejich vzájemné vztahy nebyly harmonické. Většinou uplatňovaly nároky na část území svého souseda. Státní hranice totiž nemohly odpovídat komplikované národnostní a náboženské struktuře. Balkánské státy se nacházely v zájmové sféře několika evropských mocností, s jejichž vlivem se musely vyrovnávat.

  • Situace vyvrcholila tak zvanými balkánskými válkami v letech 1912 až 1913.
  • Po druhé světové válce připadla většina území Balkánského poloostrova do východního bloku, a tedy pod vliv Sovětského svazu a jeho komunistické diktatury.
  • V 90. letech 20. století Balkánský poloostrov těžce zasáhly války na území bývalé Jugoslávie nakonec řešené mezinírodními mírovými silami.

Ilustrační foto: freeimeges.com

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.