Rumunsko, překrásná hornatá země, v představách značné části lidí přetrvává jen jako domovina hraběte Draculy. Pod jeho jménem si ale častěji vybavíme románovou postavu krvelačného upíra než skutečnou historickou postavu knížete Vlada Tepeše. Automobily Dacia málokdo spojí s říší Dáků. Moravské Valachy s rumunským Valašskem. A co novodobá historie? Víme, že protikomunistická revoluce v Rumunsku nebyl žádný „samet“? A že nenáviděný diktátor Nicolae Ceaușescu byl veřejně popraven?

Kam se poděli staří Dákové?

Zjednodušeně řečeno: Prapředky současných Rumunů by mohli být Dákové, kdyby to s nimi nebylo jako s našimi (ne)prapředky Kelty. Dákové, poměrně vyspělý kmen, pobývali na území Dacie. Počátkem druhého století byla jejich říše dobita Římany a Dákové zmizeli nejen z Dacie, ale z celých světových dějin. Zbylo po nich jen pár slov v rumunštině a několik poměrně zachovalé zbytky jejich hradišť. Od roku 1006 území ovládli Římané a učinili z něj svou provincii.

Pamětní deska upomíná na revoluci v roce 1989

V osmanském područí

Jako všude ve světě jsou rumunské dějiny středověku především dějinami válek. A na Balkáně to nutně musely být prohrávané války s Turky. Rumunsko bylo v té době rozděleno na tři knížectví:

  1. Moldavii (Besarábie),
  2. Valašsko (Dobrudža)  – ta byla v područí Osmanské říše,
  3. a Sedmihradsko (Transylvánie), které s menší osmanskou epizodou patřilo k Uhersku.

A právě v bojích s Turky v polovině 15. století si kníže Vlad II. Tepeš vysloužil přezdívku Drac, ďábel. Skončil tak, jak sám nakládal se svými nepřáteli – turecký sultán nechal jeho hlavu rovněž napíchnout na kůl.

  • Roku 1699 bylo Sedmihradsko připojeno k Uhrám. A tak bylo až do Trianonské dohody v roce 1920, kdy bylo Sedmihradsko znovu připojeno k Rumunsku.

Sjednocení Rumunska

Samostatnost získaly Valašsko a Moldávie až v roce 1829. Za necelých 30 let se sjednotila a v roce 1862 vytvořila Spojená knížectví Valašska a Moldávie. První vládce byl svržen po čtyřech letech. A až v roce 1881 byl vytvořen státní útvar království. V zemi se začalo mocně stavět podle pařížských vzorů a Bukurešť získala přídomek „malá Paříž“.

První světová válka

Rumunsko vstoupilo do první světové války až v srpnu 1916. Války se účastnilo na straně Dohody. V květnu 1918 podepsalo mírovou dohodu s Německem, ale měsíc před ukončením války se opět připojilo k Dohodě.

Meziválečné období

Po 1. světové válce se k Rumunsku připojily Sedmihradsko s Banátem, Bukovina a Besarábie, čímž vznikl největší stát v rumunských dějinách, tak zvané Velké Rumunsko. Po celé meziválečné období však zemí zmítaly nepokoje, dalo by se říct „na balkánský způsob“. Byly vedeny půtky o hranice země, o kríle na stolci, o skutečnou či loutkovou vládu. V zemi sice došlo k určitému hospodářskému pokroku, ale stále zůstávala technicky zaostalá.

Druhá světová válka

Začátek 2. světové války Rumunsko zastihl pod vládou nejdřív sesazeného a pak znovu nastoleného krále Karla (Carol). Rumunsko se války zúčastnilo na straně Třetí říše. Ovšem nevedlo se jim nijak úspěšně: nejdřív přišli o severní Sedmihradsko – až do roku 1947 opět připadlo Maďarsku, Jižní Dobružu obsadili Bulhaři, od roku 1940 okupoval Besarábii a Severní Bukovinu Sovětský svaz (po napadení SSSR Německem byla území navrácena, po ukončení války opět zabrána SSSR).

Rumunsko: Poválečná historie

Král Carol byl po válce donucen k abdikaci a odešel ze země. To už nastaly v Rumunsku jiné poměry. A nebyly lepší. Rumunsko bylo začleněno do východního bloku a stalo se socialistickou republikou.

Je nutno přiznat, že byly v prvních dobách komunismu vynakládány ohromné částky na industrializace země. Byly postaveny atomové elektrárny a obrovský kolos hydroelektrárny Železná vrata. Přesto se Rumunsko propadalo mezi nejchudší země Evropy.

V zemi byla skutečná bída a totální nedostatek všeho – jídlem počínaje. I ve městech, kde se dali očekávat návštěvníci z jiných zemí, se s úderem 21. hodiny vypínal proud, televize vysílala jen dvě hodiny denně, obchody zely prázdnotou. Zemí vladla korupce, pašeráctví, překupnictví, krádeže i loupeže. Nebylo nedostatkové zboží, protože nebylo žádné zboží. Na druhé straně diktátor diktátor Nicolae Ceaușescu nechal stavět obrovské přepychové paláce pro sebe a komunistické oblíbence.

Když se na podzim v roce 1989 v celém východním bloku uvolnila politická situace, revoluční vlna zasáhla i Rumunsko. Převrat se tam ale neděl poklidnou cestou. Během revoluce zahynulo 1104 lidí a 3321 jich bylo zraněno.

Diktátor Nicolae Ceaușescu byl svržen, odsouzen vojenským soudem a spolu s manželkou zastřelen popravčí četou.

Rumunsko dnešních dní

Zaostalé Rumunsko se vydalo demokratickou cestou. V té době nastal totální odliv český a slovenských turistů. Země se však „nepozorována“ sbírala z nejhoršího. Hodnotící zpráva Evropské komise z podzimu 2004 označila Rumunsko za „fungující tržní ekonomiku“ a vytyčila cestu k přijetí země do Unie. Obrovský posun nastal, když bylo Rumunsko v roce 2007 do Evropské unie přijato.

Rumunsko se změnilo opravdu k nepoznání. Je možno objektivně lze říct, že Rumuni od roku 1990 ušli větší kus cesty, protože v té době byli daleko za námi a v současné době nás i v ledasčem předčí. Osobní návštěva Rumunska to potvrdí.

 

Kde se vzali Valaši v Beskydech?

Abychom se dostali k prapůvodním předkům moravských Valachů, musíme se vypravit proti toku času na území dnešního Rumunska. Zde na strmých úbočích Transylvánských Alp existoval od 13. století stát či knížectví Valachia.

Lidé žili uprostřed hor, jen těžce získávali svůj denní chleba a byli pod neustálým tlakem uherských a tureckých nájezdníků. Je pravděpodobné, že horalé, pro které bylo jedinou obživou kočovné pastevectví a chov dobytka, byli nekončícími válkami vytlačováni, a tak táhli se svými stády po karpatských stráních přes Horní Uhry (dnešní Slovensko) až na Moravu. Zde byli kupodivu vítanými kolonizátory.

Na příchodu Valachů na Moravu měla zájem především šlechta. Od přelomu 15. a 16. století se vrchnost snažila využít i do té doby nevyužívaných ploch v hornaté části východní Moravy. Proto nabídla valašským příchozím podmínky pro jejich salašnictví, chov ovcí a koz a produkci vlny, mléka, sýra a také másla. V této době jim jako protislužbu za ochranu hraničních hor nabízeli relativní volnost a svobodu náboženství. Valaši zde nalezli klid pro svůj život a pomalu se začali usazovat a postupně promíchávat s rolnickými starousedlíky.

 

Foto: Pamětní deska upomíná na revoluci v roce 1989 (jez)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.